Pár úvah před narozením

Psát o něčem, o čem ještě nevím, jestli a jak bude, je dost divný. Ale protože kategorie pejskařů, tedy slušných a rozumných pejskařů, ke kterým moje panička určitě patří, je kapitola sama pro sebe (rozuměj: jsou prostě jiní), tak právě proto už teď vzniká můj deníček, i když se mám narodit až tak za týden. Dnes je totiž čtvrtek 19. února 2015 a já se mám podle paní chovatelky narodit nejdřív v pondělí 23. února, takže co se týká mě, já jsem ještě dost v pohodě. Moje psí mamina už toho má ale „plný kecky“, teda vlastně „plný tlapky“, protože nás bude asi fááákt hodně sourozenců, a tak už mamina hlavně odpočívá a paní chovatelka se dívá, jak mamina odpočívá. No, já odpočívám určitě, mně je pořád ještě fajn. Teď jenom, abych byl ten správný, nejkrásnější, nejúžasnější, nejlepší, nejrozumnější, nejlépe stavěný, nejlépe oridgebackovaný standardní pejsek, po kterém moje panička touží. Tím nechci nijak shazovat moje sourozence, ale já budu ten NEJ!!!

Musím vám teda říct, že tady odsud, z mámina bříška, se to docela blbě píše, hlavně když na sebe nevidím, ale už teď vím, že jsem fešák, s tím nehnu, to je daný, jsem prostě krasavec. Povahové předpoklady k tomu, abych nebyl debil...,teda pardóón, to je ale hodně hrubý! Tak znova. Povahové předpoklady k tomu, abych byl normální, povahově vyrovnaný, rozumný a učenlivý, mám po rodičích. Maminka Ashari je nejenom náramná fešanda, ale taky, aspoň podle její paničky, nejbáječnější psí kámoška. Taky bude určitě dobrá psí máma, jen chudák ještě neví, co ji příští týden čeká a co si potom s náma (myslím s mýma bráchama a ségrama) užije. A ty další týdny, o tom snad ani nemluvit. Ale to už se mi bude psát líp, to už na to budu vidět.

Už tady začíná být docela těsno, nemáte představu, co to je, když máte bráchovu pravou zadní za levým uchem, ségřin ocásek mě furt šťouchá do zad a ten zadeček před mým čumáčkem ani nechci vědět čí je, ale každopádně si to s ním nebo s ní po narození vyřídím, protože tohleto fakt ne!!! Každopádně se už docela těším ven. Doufám, že mě tam čeká někdo rozumný, někdo, kdo mě bude mít rád. Pořád a pořádně.

„Neboj Easy, my už se na Tebe těšíme“.

No super, teď jsem něco slyšel a nevím odkud. Klid, klid, hlavně nepanikařit. Moje paní chovatelka by mě k nikomu, kdo by se o mě špatně staral, nedala. Já vím, že moje budoucí rodina tady byla nedávno, slyšel jsem je, a tohle (myslím ten text psaný kurzívou o pár řádek výš), to určitě říkala ta moje nová panička. Tak já až se narodím, budu se snažit pořádně baštit, přelézat přes maminu Ashari, odpočívat, pokračovat v přelézání přes tetu Kiru, v druhém rohu pelíšku se otočit a vrátit se zpátky. No teda, to vám povím, už teď je to fuška, ta představa, víte vy vůbec, jak je to daleko! Ale budu trénovat, protože panička nechce žádného lenocha. No, pravda, taky nechce žádného divocha, prostě chce, abych byl tak akorát.

Moje panička totiž se mnou chce dělat sportovní kynologii, no, ale ještě neví, že tu sportovní kynologii budu dělat já s ní. A běhat se mnou chce, tempo si ale určím já, to je jasný. Pravidla si prostě časem nastavíme a vysvětlíme, to jí nebudu rozmlouvat hned, ale postupně a pomalu si jí budu zpracovávat. Abych ale moc „neprudil“, tak se budu snažit hned od začátku jí dělat radost a podle toho, jak se bude snažit ona, tak s ní třeba tu sportovní kynologii dělat budu. Víte, no vy to vlastně ještě nevíte, ani já ne, ale tak budeme dělat, jako že to víme, takže: víte, ona bude určitě ta nejbáječnější panička, takže jí nějaký to její přání vyplním, a možná taky jí budu dělat, co jí na očích uvidím a vůbec: „Já už se na ní tááák těším“.

Taky se těším na zbytek nové smečky, hlavně na toho mrňouse, co si chodil hrát k mojí paní chovatelce s mýma bratrancema a sestřenicema od tety Mexxinky. S ním si určitě užiju spoustu legrace, to bude můj parťák na hraní, a když panička uzná, že jsem rozumný, tak to bude můj parťák i na venčení. Pak tam taky bude jeho brácha, ale to nevím, jestli bude parťák na hraní, každopádně mě asi půjde občas vyvenčit, takže už teď se těší J A abych nezapomněl, a já zapomenout nechci, tak tam taky bude páníček. Toho ale prý taky budu muset poslouchat, tak to teda nevím, v tom mám teď pěkný guláš a budu si v tom muset udělat pořádek. Takže: paničku poslouchat na 100%, být jí parťákem (sorry, ale to je její představa, to napsat musím), páníčka poslouchat na 80%, tvářit se tak, aby ze mě nemusel mít respekt (třeba jezevčíka, kterého měli, se trochu bál, třeba když jezevčík nechtěl z gauče – ale mě se přece bát nemusí, ne?!), kámoš 1 (to je ten mladší), tak toho budu poslouchat na 100% (ale to je 100% toho, co chci já J), ale hrát si s ním, to teda určitě budu, protože on je taky takový štěně, kámoš 2 (to je ten starší), tak to fakt nevím, protože on mě ani moc nechce (to víte, puberťák), tak dejme tomu, že ho budu respektovat, jako člena smečky a když mě půjde vyvenčit, tak se budu chovat rozumě. To byly tedy souhrnně moje představy o tom, jak to tam bude vypadat.

Teď už teda jenom počkat až jak se domluví moje mamina a Matka příroda. Protože!!!! Ježíši, to mě vlastně vůbec nenapadlo!!! Co když já se vůbec nenarodím???!!!