Den „D“, vlastně den „P“ (den porodu), anebo taky den „VO“ (den velkého očekávání)

Tak už je to tady. 26. února 2015 je očividně den, kdy bude ten "velký den". Najednou se všichni zbláznili a že chtějí ven a vůbec jim nevadilo, že nemůžeme všichni najednou. Mačkali jsme se, strkali, srdíčka nám bušili nedočkavostí, jak to tam venku vypadá a co nás čeká. No, cesta teda nic moc, o tom se ani rozepisovat nebudu. Za prvý jsem nic neviděl, Ježíš, já nevidím nic ani teď!!! a za druhý to bylo takový divný... Každopádně to trvalo pěkně dlouho, ale narozdíl od fronty na banány, tady víte, že na vás řada určitě přijde.

Od narození se o nás úžasně stará naše mamina, paní chovatelka i celá její lidská i zvířecí smečka. Páni, tady je to docela fajn. Baštit můžu takový dobrý mlíčko, mamča nám ho vždycky předehřeje, je to takový kávovar bez kávy a vlastně i bez šlehače, no prostě jenom teplý mlíko...ale maminčino a to je to NEJ. No, a když nejím, tak spím, spím a spím...a překulím se, zase se najím a spím a spím...

Tak, teď mě nechte v klidu spát, jo?